Duchovní formace pedagogů v litoměřické diecézi
Poslední pátek v září, Lu, těsně před východem slunce. Několik účastníků společného setkání Křesťanské základní školy Nativity z Děčína a Biskupského gymnázia Varnsdorf dorazila na nejvyšší vrcholek Lužických hor. Nezvykle hezké podzimní počasí, léto vrací svůj dluh. Slunce má proti internetové předpovědi zpoždění a tak šest odvážlivců začne stoupat po žebřících na vysílač. Dvacet metrů od země, dvacet metrů do nebe. Stojí na kovových mřížích ve dvou posledních patrech- Tam dostal provinciál Tovaryšstva Ježíšova P. František Hylmar nápad, že se rozdělí o své jediné jablko. Žádná krádež, jako tenkrát na začátku. Rozdělit jablko na šest dílků, když nemáte nůž ani nic podobného, to je docela problém. Zvlášť když se vám točí hlava z výšky, ale jezuité jsou nejen chytří, ale také šikovní a pohotoví. Pokud by to byl celý příběh, bylo by to docela hezké, ale ještě troška schází. Při rozdělování a složitém podávání mezi patry jeden kousek ovoce spadl a v té chvíli se hlavní role dostalo druhému jablku, které měl u sebe Ing. Karel Stein, spisovatel a vlastivědec. Po východu slunce, což bylo neuvěřitelné představení s dokonalými kulisami, jsme sešli dolů na chatu a absolvovali jsme poslední přednášky, ztišení, mši svatou a po obědě se vrátili domů. Není to příliš zajímavý příběh, to je pravda, ani poučný příliš není. Ale téměř padesát učitelů, díky podpoře České biskupské konference, mohlo prožít to, co jsme si ještě nedávno ani nedokázali představit. A to ať už je to zajímavé nebo poučné jakkoliv málo, je víc než důležité a přínosné. Pro učitele i pro jejich žáky.
Jindřiška Vopatová, Jiří Čunát
 |
