Můj první půlrok na Gymnáziu Varnsdorf aneb pohled začínající učitelky

To ti nezávidím. Já bych učit nešla. Ani náhodou. Dnes je to s dětmi těžké, nic je nebaví.“ To je jen příklad vět, které slýchá mnoho začínajících učitelů už na vysoké škole. Proto má mnoho z nich z vybrané profese strach, často si to během studia rozmyslí a učit nakonec nejdou. I já slýchala podobné věty. Vlastně od té doby, co jsem se rozhodla jít studovat pedagogický obor. Přesto mě to neodradilo a vstupovala jsem do kantorského světa s nadšením a velkou zvědavostí. Myslím, že jsem udělala dobře a rozhodně ničeho nelituji.

Mám za sebou mnoho praxe z vysoké školy, poznala jsem několik základních a speciálních škol, ale také gymnázií. Každá zkušenost byla obohacující a něčím specifická, proto jsem byla zvědavá, jaké to bude na Gymnáziu ve Varnsdorfu…

Jedna z prvních věcí, která mě jako učitelku dějepisu zaujala, byla nádherná historická budova, která má obrovské kouzlo. A co si budeme povídat, pracovní a studijní úspěchy určitě závisí také na prostředí. Navíc mé první třídy, tedy prima a oktáva, byly tím, co mě ujistilo, že učitelství je ta správná volba. Žáci mě neustále překvapují svou zvědavostí, snahou a hlavně energií, kterou do studia vkládají. Každou hodinu pozoruji, jak se jejich všeobecný rozhled rozšiřuje a to je pro učitele nesmírně motivující. U starších studentů je to velmi podobné, ovšem u nich už nejsou hlavním motivujícím faktorem jedničky, ale úspěšně složená maturita či přijetí na zvolenou vysokou školu.

Při výčtu kladů nesmím zapomenout na výborný kolektiv, který mi při nejasnostech vždy nabídl pomocnou ruku, čehož si velice vážím. Za skvělé pracovní prostředí děkuji všem žákům, studentům a kolegům. Potvrdili jste mi, že kantořina je skutečně to, co mě naplňuje a v čem chci pokračovat.

Bc. Lenka Pondělíčková