Zrcadlení
Byl nádherný den, byli jsme pohlceni nádherným tajemným prostorem kostela Zvěstování Panně Marii v Litoměřicích, který je v současné době využíván jako výstavní prostora Severočeské galerie výtvarného umění. Otec generální vikář ThLic. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR otevřel svým slovem výstavu obrazů a fotografií studentů a vyučujícího Akademie příslibu Biskupského gymnázia ve Varnsdorfu nazvanou Zrcadlení.
Prezentované obrazy a fotografie studentů Biskupského gymnázia ve Varnsdorfu vznikaly v rámci předmětu Goya – výtvarný seminář, který je jedním z předmětů Akademie příslibu. Každé pondělí prožíváme malou slavnost. Vcházíme do prostoru vily patřící ke školnímu komplexu, která pro nás není pouze ateliérem, prostorem nutného technického zázemí. Je pro nás prostorem vyňatým z obvyklých vazeb a nutností nejen školního prostředí. Prostorem, který nestírá rozdíly mezi učitelem a jeho studenty, ale překračuje je na rovině hluboce lidské, společné nám všem, a přesto tajemné a neopakovatelné, vždy originální, spjaté s konkrétní osobností. Prostorem nutně důvěrným, otvírajícím to, co lze běžně jen těžko vyslovit, bez nebezpečí zranění a pocitu vyprázdnění. Je místem ztišení, ve kterém začíná promlouvat tajemství lidského nitra. Každý tah štětcem vychází z těžko uchopitelného horizontu ducha a je jím zpětně reflektován a hodnocen. Taková tvorba je a ve své podstatě nutně musí být hledáním tušeného, protože lidskému nitru vlastního souladu, krásy a plnosti, vizualizované spektrem barevných ploch a čar. Není syntetickým vytváření uměleckosti, ale zrcadlením, doslova odkrýváním toho, co bývá skryto pod nánosy strachů, vnucených i pokřivených představ, spoutaných vězňů v Platonově podobenství o jeskyni. Vyjití ven, osvobození z pout, neznamená vytvoření nového, ale uchopení podstatného. Taková tvorba je cestou k růstu osobnosti, je prohlédáním, zrcadlením nitra a zároveň zrcadlením světa na posvátném podkladu lidského srdce. Je nevysloveným Jákobovým zápasem, bez kterého nelze zahlédnout dotek procházející moudrosti, bez kterého nelze mít oči k vidění a žít uchopeným, identickým, a tedy nezmrzačeným životem pasivní kulisy.
Mgr. Jan Hedvík jáhen
