A zase úterý a sním...
A zase úterý a s ním, hodina matematiky…
(úvaha nad smyslem této hodiny, či vyučovacího předmětu vůbec)
Každé úterý ráno v 7:55 zvoní, abychom se připravili na hodinu. Což znamená, že bychom měli sedět na svých místech a na lavici mít pečlivě srovnaný sešit s učebnicí, indexem a penálem. Jenže přiznejme si, tohle už neuvidíte ani u největšího šprta třídy. Pro nás 7:55 znamená, že máme ještě tak 10 minut na dopravení se do školy vůbec, nebo případný pokec a opsání úkolů, než přijde učitel do třídy a začne hodina. Což by platilo pro mnohé předměty, ale matika mezi ně nepatří. Paní učitelka totiž chodí do hodiny včas.
Když přijde, tak máme ještě leda tak minutku, než zapíše do třídnice. Ale je pravda, že při matice si hodně povídat nedovolíme. Já osobně musím dávat povětšinou pozor, abych vše vůbec pochopila. Právě probíraná látka mi problém nedělá, ale sama do hlavy taky nenaleze.
Matematika je asi takový neutrální předmět. Rozhodně užitečný. Sice jsou chvilky, kdy si říkám, k čemu tohle v životě použiju, ale to snad u každého předmětu. Nutí nás používat mozek. A zase to není nic nemožného.
Je to také dost na učiteli, jak umí vysvětlovat, jak žáky zaujme a jestli mu záleží na tom, aby učivo žáky naučil, nebo aby si prostě odučil svoji hodinu. V tomhle je paní učitelka Paulusová dobrá. Vysvětluje dobře a tempo, jakým učí, bere podle nás, dá-li se to tak říct. Tudíž hodiny matematiky smysl mají a žádný problém.
Lucka Hynčicová (kvinta)
A zase úterý a s ním, hodina ESV
(popis obvyklého průběhu (ne)oblíbené vyučovací hodiny)
Na každou vyučovací hodinu přijde učitel. Což je zcela normální, až na to, že každý má svůj osobitý styl vyučování. Někdo si dokáže udržet klid jenom svou autoritou, někdo výhrůžkami, a jiný svou vtipností anebo přísností.
Například hodina ESV. Otevřou se dveře a v nich stojí muž v černém. V pravé ruce má hrnek s kafem a v levé si nese notebook a Bibli, někdy i dějiny umění. Všichni se postavíme do pozoru, takže kdyby přišel nějaký velitel z vojny nebo kasáren, určitě by byl spokojen, pokud by přehlédl, jak někdo dojídá svačinu, ruce v kapsách, neuklizeno na lavici, žáky, co teprve odcházejí na hodinu a jiné drobnůstky.
Pan učitel si odloží své věci a pozdraví se s námi. Pak usedne za učitelský stůl a zapíše do třídní knihy formality (v těch vzácných případech, kdy třídní knihu s sebou má). Pak zapojí svůj notebook na dataprojektor. Pustí internet a najede si na You Tube a pustí skupinu The Doors, Apocalyptic, Pink Floyd nebo soundtrack Lord of the Rings. Poté dá novou stránku (Google) a ukazuje nám obrázky slavných a významných světových, ale i českých umělců a něco nám o nich řekne. Mě osobně zaujaly obrázky Kleina Yvese, Jacksona Pollocka, Zdeňka Sýkory, Salvádora Dalího, Oldřicha Štýrského, Josepha Royse nebo Gerharta Richtera.
Po chvíli koukání na tyto obrazy pak náš učitel řekne, abychom se o něco podobného pokusili. Chodí kolem nás, a buďto něco poradí, udělá, anebo nic neřekne a jde dál. Na konci hodiny mu své výtvory ukážeme, když je čas, tak nám k nim ještě něco řekne a pak mu je odevzdáme. Některé z nich se pak ve třídě vystavují.
Tenhle učitel je můj vzor, a i jeho hodiny patří k mým oblíbeným, protože si myslím, že učit ESV je dost těžké a on to umí.
Lukáš Urban (kvinta)
A zase úterý a sním, hodina ZSV
(popis obvyklého průběhu (ne)oblíbené vyučovací hodiny)
Základy společenských věd
A je tu další zábavná a obsahově pestrá hodina s panem ředitelem Čunátem, je to hodina ZSV, nebo-li základů společenských věd. Celkově mě tato hodina baví. Zajímá mě psychologie, ráda poslouchám pana učitele a velké plus je, že mě neuspává.
Průběh této hodiny je pokaždé trošku jiný. Což jsem jedině ráda, protože stereotyp mě nebaví.
Pan Čunát s námi často vymýšlí hry, nebo učiní hodinu něčím zajímavou. Třeba s námi dělá práce, při kterých je opravdu potřeba se zamyslet nad sebou, nebo i nad svým životem, a myslím, že mnozí z nás si nějaké věci uvědomili poprvé. Dělali jsme práce třeba typu „50 nejdůležitějších věcí“ v životě. To byla práce, u které jsme si sami museli srovnat své priority, a to většina z nás by sama od sebe neudělala. Podobně tomu bylo u tématu „Moje dětství“. Popovídat si s rodiči o dětství bylo plné překvapení a opravdu mě to bavilo.
Pan Čunát většinou přijde pozdě. Když vstoupí, tak ho většina třídy nevnímá úplně tak, jak by měla. To pana ředitele rozčílí a začne nám vyčítat, že už jsme na střední a měli bychom se podle toho začít chovat. Jeho nejčastější věta je: „Nic to nestojí, ale nadělá to spoustu parády“. Tu říká při pozdravu, kdy stále někdo ruší. Poté zapíše do třídnice, pokud ji má u sebe, a začne hodina.
Jsme rádi, když začne něčím zábavným, ale bohužel to nemůže být vždycky, takže se psychologii nevyhneme. I když půl rok 2012 byl pestřejší, protože jsme pracovali na kalendářích pro projekt Mezinárodní den prodavačů cibule.
Saša Zrubecká (kvinta)
A zase úterý a sním, hodina AJ
(úvaha nad smyslem této hodiny, či vyučovacího předmětu vůbec)
Angličtina patří mezi mé oblíbené školní předměty. Nikdy mě moc nebavila, ale od doby, co máme pana učitele Hrabala, mluvím anglicky i doma. Společně s panem Hrabalem přišel do hodiny i smysl tohoto vyučovacího předmětu. Angličtina se mi začala jevit jako v celku zábavný předmět. Jenže do jaké míry zábavný? Možná do doby, kdy přestane být jednoduchá. Možná překonám i tu místy těžkou gramatiku a bude mě bavit i nadále. Nevím to jistě.
Angličtina je rozhodně předmět důležitý pro život. Je jen na nás, jak tuto možnost učit se tak moc důležitý jazyk využijeme. Kdo nám bude v budoucnosti shánět práci? Myslím si, že nikdo jiný než my to nebude. Když se koukneme na momentální situaci, co se týče nezaměstnanosti lidí, tak můžu jen doufat, že si nějakou práci najdu. A znalost angličtiny s tím souvisí.
Jak moc je důležité umět anglicky? Nejspíš hodně důležité. Jakou práci by nám dali, kdybychom neuměli pořádně ani tento mezinárodní jazyk? Angličtinu vidím jako předmět, kterým můžete procházet, nebo se mu plně a dobrovolně věnovat. Je jen na každém z nás, jaké učiníme první kroky do budoucnosti.
Také je pravda, že učitel musí být schopný naučit, nebo nám být případně nápomocný, když si nevíme rady. Myslím, že právě takového učitele máme. Jestli je to pravda se však projeví až za pár let.
Terka Borovková (kvinta)
