Aklimatizační pobyt Sněžná Kvinta

Dostali jsme za „úkol“ se spolu seznámit a tento úkol jsme, snad jako jediný ze všech, udělali pořádně!


 

Autobus nás „vyhodil“ na naprosto neznámém místě a každý z nás myslel na to samé: „Jak tu vydržím dva dny s těmi třiceti blázny?!“ Všichni si vyměňovali zmatené pohledy-někteří „přemýšleli o útěku“.  Ale na lelkování vůbec nebyl čas, každý z nás měl plné ruce svých „dvou set kilogramových“ kufrů. Všichni litovali, že v našem „téměř pětihvězdičkovém hotelu“ nejsou eskalátory. Nakonec jsme to všichni zvládli bez viditelné újmy na zdraví, a tak jsme se nashromáždili do společenské místnosti, kde jsme si vyslechli pravidla, která nesmíme porušovat (což jsme celý pobyt pečlivě dodržovali!) a co nás v následujících dnech čeká.

A pak se strhl boj o skříně, o to kdo bude spát na palandě a o další „strašně důležité“ věci. Poté jsme se pořádně nacpali zásobami z domova a do pěti minut byli nastoupení a připravení na nejdůležitější bod našeho pobytu-vřazování do vyššího stupně gymnázia, což se v kostele, který jsme měli hned před nosem, velmi povedlo a všichni jsme odcházeli do svých pokojů spokojení. Nakonec jsme hráli spousty společenských her, známých i neznámých a užívali jsme si to na sto procent. Měli jsme za úkol složit písničku, „svádět spolužáky“ hrou Kocourku, kocourku, hrát volejbal a projít hřbitovní stezkou odvahy a nezakopnout o hrob, neztratit se nebo si nezvrtnout kotník. Vše jsme zvládli na výbornou a určitě nás to sblížilo. Jsem moc ráda, že s těmi třiceti blázny budu muset být čtyři roky ve třídě!

Andrea Nagyová