O gymnáziu

Vykopl míč vysoko do vzduchu a věděl: už sem nikdy nepřijdem, skončil dětský karneval…

Vzpomínám na své dětské hry, na temný a zlatý park, kde sídlili naši bohové, na obrovskou říši, kterou pro nás znamenal čtvereční kilometr; nikdy jsme ji dokonale nepoznali, nikdy jsme ji celou neprozkoumali. Tvořili jsme uzavřenou civilizaci, kde kroky měly zvláštní význam a věci podivuhodný smysl, který platil jen tam. Člověk dospěje, žije ve světě, kde vládnou jiné zákony, a co zbude z tajemného parku dětských let, z jeho mrazivé i ohnivé magičnosti? Vrátíme-li se tam dnes, jdeme jaksi smutně pěšinou podél jeho šedivé kamenné zídky, je nám divné, že ten kousek země, který byl pro nás vesmírem, zabírá tak málo místa, a vidíme, že do tohoto vesmíru už se nikdy nevrátíme, neboť by bylo třeba vrátit se do hry, a nikoli do parku…

Hledíme-li uklidňující záclonou času, jeví se nám vše přívětivěji. I smutek, který minul, stává se sladkým. Naše dětské dny se nám dnes zdají hodně veselé: jen samé výpravy na ořechy, skotačení a mlsání perníku. Tresty, bolení zubů a latinská slovesa jsme zapomněli, latinská slovesa obzvlášť. Ano hledíme-li do minulosti, je obraz zjasněn, nikoli zatemněn. Cesta, kterou jsme prošli, se velmi krásně prostírá za námi… Na cestě životem není návrat možný. Křehký most času, po kterém kráčíme, se řítí do věčnosti každým krokem, který uděláme. Minulost od nás odešla navždy. Byla požata a sklizena a už nám nepatří. Ani jedno slovo nelze vzít zpět, nemůžeme se vrátit ani o krok…

Biskupské gymnázium ve Varnsdorfu slaví v letošním roce patnácté narozeniny. To je víc než dobrý důvod k malému ohlédnutí. Ve světě postaveném na výkonu, v době postsocialistického kapitalismu, která počítá zisk a zkoumá především hodnotu posledního čísla, je katolická škola velkou zvláštností. A přece. Gymnázium postavené na nadstandardních vztazích mezi žáky a vyučujícími je překvapivě funkční a úspěšné. Máme opakovaně vynikající hodnocení České školní inspekce, máme velkou podporu Biskupství litoměřického, zřizovatele školy, máme velkou a ochotnou pomoc Ministerstva školství. A to ještě není celé. Máme učitele, kteří jsou ochotní udělat pro žáky něco navíc. Máme děti, žáky a studenty, kteří dosahují vynikajících výsledků při studiu a když pak odejdou ze školy, slýcháme o jejich úspěších nejen u nás ale i daleko v zahraničí. Často se nám z toho tají dech a pokaždé z toho máme velikou radost. Z čeho je to vlastně uděláno? Obávám se, že na tuhle jednoduchou otázku není snadné odpovědět. Samozřejmě je pravda, že stavební kameny našeho gymnázia jsou pozoruhodné, nevšední a odvážné: projektová, environmentální a prožitková výuka, prostředí klasifikačních týdnů, projekty Evropské unie, mezinárodní spolupráce, dlouhodobé výměnné studijní pobyty na Lužickosrbském gymnáziu v Budyšíně, Akademie příslibu, pěvecký a dramatický sbor, sportovní aktivity… Jenže ani to není nejpodstatnější pro úspěchy Varnsdorfského gymnázia. Je to jako v té anglické říkačce: „Z čeho je člověk udělán.“ Z vody, vápna, železa, uhlí… „Kovu, bys velký hřeb z něj vyrobil, vápna tolik, abys stěnu obílil, vody co bys psa v ní utopil…“ to je pravda, ale poslední verše přidávají to nejdůležitější: „síly dost na postavení domu, času dost, abys mohl dítě obejmout a lásky tolik, že by to srdce zlomilo.“ V posledních verších o naší škole je povídání o přijetí osobnosti žáka, o pravdivosti výuky a o empatii. A hodně je v nich toho také o tom, že stojaté vody plodí plazy mysli. Chceme dělat věci znovu a znovu jinak. Chceme se stále znovu a znovu učit s dětmi. Čas od času je potřeba podtrhnout stoličku rozumu. Udělat kotrmelec a zasmát se. I v téhle říkačce jsou poslední verše verši nejdůležitějšími.

Jiří Jakoubek
ředitel gymnázia Varnsdorf

 


 

Historie

Dne 19.9.1907 byla slavnostně otevřena budova školy, postavená s cílem zajistit důstojné podmínky pro učitele i studenty při jejich společné cestě za dosažením potřebného vzdělání a ke zvýšení prestiže města (ukázka některých dobových fotografií). Zanedlouho po slavnostním otevření nové školy byla výnosem vídeňského ministerstva vyučování dne 30.11.1907 zřízena Státní reálka.

Následující školní léta Státní reálky a od roku 1936 Státního reálného gymnázia ve Varnsdorfu patří, s vyjímkou neblahých let 1. a 2. světové války, k těm nejlepším v dosavadní historii. Škola byla v době existence ČSR zřizována a financována státem. Český jazyk byl až do června 1938 vyučován jako povinný předmět. S pomocí radnice a místních podnikatelů byly soustavně rozšiřovány sbírky, posluchárny, učebny a laboratoře ústavu. Na varnsdorfské reálce a gymnáziu působili erudovaní a nadšení učitelé - profesoři Emil Slawik, Rudolf Brichta, Dr. phil. Jakob Ritter, Johann Hartmann, Ant. Engelnann Dr.tech. Josef Mally a další. Nejprve drama rasových zákonů v r. 1938 a potom definitivně závěr války 8. 5. 1945 znamenal odchod oblíbených pedagogů a konec zavedeného ústavu. 31. výroční zpráva byla vydána za školní rok 1937 - 1938. Dalšímu vývoji školy osud nedopřál kontinuitu gymnazijního studia: potenciál výhodnější polohy při poválečném stěhování národů byl pravděpodobně jednou z příčin, proč gymnázium bylo zachováno v menším a méně významném Rumburku, a ve Varnsdorfu se po roce 1945 neobnovilo.

S výjimkou jedenáctileté střední školy (1953 - 1961) a později zrušené střední všeobecně vzdělávací školy (1961 - 1968) postrádal Varnsdorf a okolí vlastní střední školu s humanitním zaměřením. Krátká, ale významná episoda Staškova spolkového lužickosrbského reálného gymnázia Ú. M. Š. ve Varnsdorfě (1947 - 1949) se týkala pouze studentů z Lužice. Touha po vlastním gymnáziu, obdobná z let přelomu století, byla Městem Varnsdorf opět vyslyšena v červnu 1995. Městská rada a Městské zastupitelstvo ve Varnsdorfu schválilo zřízení samostatného církevního osmiletého gymnázia a pronajalo nové škole za symbolické nájemné všechny potřebné prostory budovy, včetně zařízení a vybavení.

Zásadní bylo rozhodnutí Biskupství litoměřického, osobně Jeho Excelence biskupa Msgre ThDr. Josefa Koukla o zřízení Biskupského gymnázia Varnsdorf (BGV) a podání žádosti o zařazení školy do sítě středních škol České republiky. Po společném úsilí členů Výboru pro zřízení Gymnázia Varnsdorf, kterému předsedal ing. Tomáš Ježek, CSc., při neocenitelné pomoci kanovníka ThMgr. P. Alexeje Baláže a starosty města ing. Vladimíra Bartoně, po doporučení ředitele Školského úřadu Děčín Mgr. Karla Jarolímka a následujícím kladném rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o zařazení BGV do sítě škol, zahájilo Biskupské gymnázium ve Varnsdorfu dne 2. 9. 1996 svou činnost.