Byly nebyly jednou jedny prázdniny…

…vlastně dnes jsou také prázdniny, ale pololetní – 30. ledna 2015. A to je právě to: člověku se nechce věřit, že je to již sedm měsíců, co jsme se chystali na prázdniny nejmilovanější, ty velké – letní. A že to byly prázdniny, na které někteří z nás určitě jen tak nezapomenou! Po nenápadných přípravách, které začaly již v červnu, jsme totiž v partě dobrých a pracovitých lidiček celé prázdniny v naší rodinné školičce stěhovali a uklízeli – a to doslova od sklepa po půdu a od půdy po sklep! Práce to byla pořádná… každý den od rána do večera… a najednou bylo 1. září 2014 – začal nový školní rok a nikdo by v tu chvíli neřekl, co všechno předcházelo interiérovým změnám, které dnes mnozí z nás již jako změny ani nevnímají! Pravda ale je, že jsem tentokrát nějak nestíhal fotografovat, což mne sice mrzí – ale stalo se – a podle toho ta dnešní směska obrázků vypadá! A co v ní najdete? Podvečerní pohled na „Střeleckou“, nevím jak vy, ale já z něj tu dramatickou atmosféru změn opravdu cítím, pak dva obrázky z „mojí“ kanceláře – ty lístečky, to je část posledního rozvrhu (za 38 let jsem jich tam vytvořil kolem  stovky). Skříň na preparáty z chodby skončila ve skladě, její menší sestřička v obnoveném kabinetu biologie… Kontejnerů jsme naplnili několik, ale ze všech „fáračů“ mě nejvíc dostala tahle trojka: nejenom, že jevila značnou zvídavost, ale když ti hoši odcházeli, volali na mne do okna „Nebojte se, pane, my když fáráme, tak si po sobě vždycky uklidíme!“… uklidili… další obrázky – malá část našeho týmu: čekání na šichtu… a léto opravdu plné změn: rozebírání silnice od „Staráku“ a kácení aleje ve Střelecké – ta silnice byla první, po které jsem po návratu do Varnsdorfu před více než šedesáti lety šel – babička by řekla spíš „cabrtal“ – byly mi totiž asi čtyři roky… a skoro stejně dlouho pamatuji ty stromy, do kterých čaroděj Školoděj zaklel podivné bytůstky… babočky paví oka mě naučil znát můj dědeček… při jejich focení jsem si zničil nové džíny – ale Stenouškovi to (jako vždycky) bylo úplně fuk… stejně jako těm koním s moc zajímavou historií, kteří mají svoji stáj na školní půdě – no – a na zbývajících  obrázcích je naše letošní projektová parta: pracujeme na projektu „Biologická expozice jak má být“ – je to o nápadu využít naše mimořádné sbírky k dalšímu vylepšení školního prostředí (když už jsme v tom stěhování)… ale o tom až zase jindy…

Mgr. Vladimír Holeček