Den ve věznici ve Stráži pod Ralskem
Návštěva ve věznici. Definitivně zážitek, který si budu pamatovat dost dlouho, pravděpodobně do konce života. „Začalo to vcelku nevinně“, pokud to tak chcete říct. Vstupní procedura se dala čekat, je to konec konců věznice. Nerad si sundávám pásek a člověk je i na letišti u detektoru kovu vždycky nervózní, ale šlo to. Následovala menší diskuze, z níž si pamatuju to, že nám říkali, že jim zrovna den předem někdo odešel. Že prý ti „lepší“ vězni dojíždějí do práce a ten jeden dozorce, co je hlídá, je prostě všechny uhlídat nemůže. Naštěstí se vždy brzo „vrátí“...
Pokračovali jsme přes areál. Tří-úrovňový plot, s ozubenými dráty působil i vcelku obyčejně. Fakt, že střelci na střílnách měli rozkaz zastřelit kohokoli, kdo by se mezi ně dostal, už tak moc ne. První byla jídelna. Přežít by se to v ní dalo, proč ne, dokonce mám i pocit, že jsem viděl už i horší jídelny. Jídlo? Tím si už tak nejsem jistý. Ale holt, když má na jídlo každý vězeň rozpočet pár korun na den, dá se to čekat.
Další byli samotky. Nebylo to tak špatný, a myslím si, že bych tam možná i chvíli vydržel. Dozorce co nám ty cely ukazoval... Ne, nebyl to podle mě ten „zlý bachař“ jaké známe z filmů. Ale bylo to na něm vidět – tuhle práci člověk nemůže dělat, aniž by ho to nepoznamenalo. A ten dvorek tady... Člověka co trpí klaustrofóbií bych tam nepustil. Aspoň ale byl vymalován – je pěkné, že když už nic, tak je to aspoň vyzdobené.
Dál jsme procházeli cely. Řekli nám, že to je něco jako „VIP“ sekce. Ti vězni kteří se budou dobře chovat, budou tady. Nutno říct, že pod velkým nátlakem ze strany dozorců, zdálo se mi. Ale mají tady společenskou místnost, kapli, tělocvičnu... Cely jsou ale po několika lidech, si nemyslete. Vánoční výzdoba nic moc, protože si ji vězni dělají sami. Ale aspoň něco.
Také jsme byli v soudní síni, a tam, i v kapli, nám toho naši průvodci hodně říkali. Když toho hodně vynechám (přeci jen by si to člověk měl poslechnout sám), tak je potřeba víc lidí. Mnohem víc. Jeden psychiatr na celou věznici? Jeden dozorce na... kolik? 30 vězňů? Možná 50? Už si to ani nepamatuji. Není divu, že tam měli několikadenní vzpouru.
A člověk by rozhodně nechtěl být v kolektivu vězňů. Abych udělal nějaký dojem, tak ještě řeknu, to, co jsme se dozvěděli: Jeden vězeň zabil druhého vězně, uřízl mu hlavu, pak genitálie a nakonec se sám zabil.
To všechno udělal lžičkou.
Lžičkou.
Byl jsem v Terezíně, a jedna z mála věcí, co si pamatuji, byla ta... atmosféra. Je to tam cítit. Já to tam cítil. Nevím, jestli tam ještě někdy chci jít. Terezín, přeci jen, bylo jiný kafe, než věznice. Ale Terezín je kolem 70 let starý. Tahle věznice, pořád funguje.Můžu říct, říkali mi leccos, ale tohle byla nejlepší prevence proti kriminalitě, jakou jsem viděl. Když jsme odtamtud odešli, tak to bylo jedno z největších (a nutno říct, že i nejpodivnějších) úlevných vydechnutí jaké jsem měl.
Jonáš Čejka
 |
