Já a klasifikační týden 13. – 16. 1. 2014

Slavnostně oblečení studenti a studentky plní chodby gymnázia a rozechvěle čekají na svou zkoušku. Oni to dnes ještě nevědí, ale takhle to zažijí mnohokrát v budoucnu na půdě své vysněné VŠ. A v učebnách a kabinetech – jako krtci zalezlí před světem – kantoři, donekonečna kladoucí otázky a dychtící po správné odpovědi. Devadesát zkoušení – unavující, ale většinou radostné. A z čeho jsem měla radost já? Z toho, že se do dějepisného úkolu přinést z domova letitou věc (prostě starý předmět a umět o něm pohovořit), zapojili rodiče, ba i prarodiče. Že se hledalo a vzpomínalo – tak mi to alespoň žáci líčili. Ani ve snu by mě nenapadlo, když kladli na desku stolu české slabikáře z poloviny 19. století, tovaryšské knížky a staré moždíře, co všechno uvidím a uslyším… a za to chci poděkovat nejen studentům, ale i k nim domů.

Mgr. Jana Petrová