Jan Šibík sobota 26. května 18.00 Velký Šenov, restaurace KLUB
Jan Šibík je fotoreportérem a hlavním fotografem pro český časopis Reflex již od roku 1993. Během svého působení podnikl přes dvě stě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauşescova režimu v Rumunsku. Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku.
V posledních letech se Jan Šibík zaměřil na konflikt v Palestině. Během celého roku 2004 fotil epidemii AIDS na Ukrajině.
V roce 2005 zaznamenal děsivé následky přívalové vlny na Srí Lance, bizarní poměry v komunistické Severní Koreji, pohřeb papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu i Jásira Arafáta v Ramalláhu, odchod izraelských osadníků z pásma Gazy a následky hurikánu Katrina v New Orleansu.
Ve svých fotografických začátcích nosil fotoaparát neustále s sebou a dělal náhodné jednotlivé snímky. Snažil se najít téma, které by kompletoval do celku. V té době byl fotbalovým fanouškem a začal propojovat obě záliby - fotografoval divácké potyčky. Během své kariéry dostal nabídku na spolupráci s americkou agenturou AP, která mu nabízela mnohem větší rozpočet než měl dosud a lépe by se postarala o jeho bezpečí. On však upřednostnil časopis Reflex a to především proto, že mu bude ponechána větší volnost. Sám se prý bude moci rozhodnout, kam pojede a co tam bude fotografovat.
Za svou práci získal dvě hlavní ceny v soutěži Czech Press Photo (v letech 1995 a 1999) a hlavní cenu v soutěži Fujifilm Press Photographer. V soutěži Czech Press Photo získal celkem 41 ocenění. V roce 2004 obsadil v soutěži World Press Photo třetí místo v kategorii Sportovní příběhy. Jan Šibík je laureátem ceny 1. června, kterou uděluje město Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv.
Šibík sám osobně považuje za svůj nejzajímavější snímek, který vyhrál World Press Photo v roce 1995. Je na ní zobrazen uprchlík z kmene Hutů se sečnou ránu na tváři a useknutým kusem ucha. To bylo způsobeno mačetou, zbraní používanou pří konfliktu ve Rwandě, kde proti sobě bojovali dva znepřátelené kmeny. Ze snímku prý může současně jít hrůza i krása. Hrůza z té jizvy a krása z jejího výtvarného působení v obličeji
Známe se dlouho, věky už pracujeme pro jeden časopis, vídáme se zřídka. Honza pořád někdě ve válce, já okusuju tužku tady na na severu.
I o výstavě mluvíme léta, konkrétně možná dva roky.
"Co bych ti tam tak dal," strachoval se, když nafotil svoji serii o AIDS. "Mám nějaký války a zěmětřesení".
Skvělé silné a bolavé fotky.
Pochopte vy co jste tu nebyli: my nemáme nějakou výstavní síň, my máme jenom hospodu, tady se u ty fotky jenom neprohlížejí, tady se u nich jí a pije. My nemůžeme vystavit ÚPLNĚ všechno.
V úvahu přicházela série indických a rumunských psů.
No, a vloni v září přišel Honza s nápade vyfotit -- jaksi nad plán -- každý den jednu fotku mimo. Ať bude kde bude, ať mu bude jak bude. Kdo fotografoval, dovede si jistě představit co vyfotí dneska a zítra. Možná pozítří. A pak?
Z bezmála tří stovek, které zatím vyfotil jich do Šenova vybere třicet. Prohlížím si tu práci a tipuju, které to budou.
Přijďte se kouknout. Fotky budou v Clubu minimálně měsíc, příležitost pohovořit s autorem bude jenom v sobotu.
(Marek Douša, prima brůča na výběžku)
Pan Fotograf mne svým fotoaparátem fotografoval pro Reflex. Během chvíle bylo po focení a začali jsme si vyprávět příběhy, čas plynul, moudré řeči se vedly, dobře bylo. Těším se na sobotu a jsem moc rád za to, že Marek tužku okusuje. Dámy a pánové, Marek Douša a Schrödingerův institut vás zvou na vernisáž, grilování, závod kol a další doprovodné atrakce. Dámy a pánové Jan Šibík přichází.
Jiří Čunát
