LUŽICKÉ HORY
Projektový den, který se konal v pondělí 12. 12. 2011, se mi moc líbil. Nejdříve jsme se všichni sešli ve třídě a paní učitelka nám vysvětlila, jak bude všechno probíhat. Poté jsme šli do šatny a tam jsme se převlékli a odešli do haly. Když už jsme byli všichni připraveni, vyšli jsme ze školy a vyšli na pěší túru. Cestou na Luž jsme si povídali o různých věcech. Šli jsme kolem TOSu, různě zatáčeli a přecházeli, že jsem ihned zapomněla cestu. Pak jsme ušli už cca 2 hodiny cesty až jsme došli k veliké louce,před kterou stál les. Než jsme došli k lesu přes louku, museli jsme překonat silný vítr, který nás táhl zpět. Les byl do kopce a byl propojený s jednou z Lužických hor, myslím, že se jmenovala Weberberg ( 711 m. n. m. ). Museli jsme přes něj jít, abychom mohli dále jít na nejvyšší Lužickou horu Luž. Kopec na Weberberg byl dlouhý a trvalo dlouho, než jsme vyšli až na vrchol hory. Všichni si mysleli, že jim upadnou nohy. Nejlépe cesta na vrchol utíkala, když jsem se koukala na malé sloupky v trávě, na kterých byla čísla. Tak jsem poznala, kolik sloupců mi zbývá, než budu na vrcholu. Po delší době jsem dorazila na vrchol a chvilku čekala než přijdou ostatní. Poté jsem ale vzdala čekání a šla jsem druhým směrem zase dolů. To už byla rychlejší cesta. Pod kopcem jsme se všichni sešli a kluci z Tercie nám přečetli zajímavosti o Weberbergu. Dole pod ním se rozpínaly další cesty. Jedna vedla do Dolního Podluží, další směřovala na Luž. Na nejvyšší horu Luž jsme ale vůbec nedošli, protože nás tlačil čas a my bychom se nestihli vrátit do školy. Šli jsme tedy cestou, která nás zavedla zpět z lesa do Dolního Podluží. Prošli jsme kolem místní základní školy a šli cestou směrem na Bukovou horu. To byl poslední kopec, který nás na naší trase čekal. Zdárně jsme zdolali i tento poslední kopec, a vyšli jsme u varnsdorfské nemocnice. Pak už nás čekal jen kousek do naší školy. Byla jsem ráda, a ne jenom já, že takto dlouhou trasu máme za sebou. I přes to, že to byla velmi dlouhá a namáhavá túra tak jsem si jí se svými spolužáky užila a moc se nám líbila. Určitě na tento den budu ještě dlouho vzpomínat.
Marie Cviková (prima)
 |
 |
 |
 |
