Nechci být špatným příkladem…
…ale znáte to, milí maturanti – člověk má před sebou nějaký úkol a říká si: „To je dobrý, času dost, ještě udělám tohle a pak tamhle to… a potom tamto…? Ale najednou BUM! – a je tady ten termín, nikde nic – a jedna v noci… a co teď? A tak to člověk buďto vzdá – anebo udělá, co se ještě dá! Takže tady teď sedím a píši svůj učitelský půlroční příspěvek do našich školních webovek a doufám, že to stihnu, a budu za svůj učitelský úkol alespoň „hodnocen“… No, abych se zase moc nerozpovídal, chci vám zkrátka – milí maturanti - popřát hodně nejenom odhodlání, ale i sil, do finále Vašeho maturitního snažení: užijte si hezky Váš maturitní ples (vždyť i to je většinou jednou za život) a potom… určitě si ze mne neberte příklad! … a když, tak jenom v tom, že to nevzdáte, a uděláte pro Vaši zkoušku dospělosti vše, co se ještě dá! A věřte – dá se toho udělat ještě dost, a Vy to určitě dokážete… držte hezky pohromadě, pomáhejte si (…vždyť většina z Vás spolu prožila nejméně osm let života) a nezapomínejte, že už v pohádkách o Honzovi říkávala Honzova maminka: „A nezapomeň synku, bez práce nejsou koláče!“… já teď ještě připojím pár fotek těch, kteří TO dokázali před Vámi (abyste věřili, že dobré konce nejsou jenom v pohádkách) a přísahám, že již konečně odepíši Martině a Pavlovi a… a vůbec…
Mgr. Vladimír Holeček
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
