OKTÁVA V LIBERCI – díl IV. – UNIVERZITA
Náhled do vysokoškolského vesmíru
Zážitky z návštěvy Technické univerzity v Liberci? Začalo to nevinně prvotním (mylným) dojmem z proděkana přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty, který na vás zapůsobí jako neškodný plyšový medvídek. Jsou vám ukázány moderní prostory a technologie a vy jen žasnete. Jste zavedeni do posluchárny, kde si připadáte jako Alenka v říši divů, a když se vzpamatujete, zjistíte, že sedíte na židli a připadáte si jako první den ve škole, oči jako dva tenisáky.
Nastane okamžik, kdy se spustí prezentace, během níž se ve vás rozbouří úplné emoční peklo. Nejdříve jste nadšeni, nasáváte každé slovo, které proděkan se dvěma tituly před a dvěma za jménem vysloví, ale když přijde na to, kolik toho budete muset zvládnout, nadšení střídají mírné obavy, které se mění ve strach až do okamžiku, kdy pomalu mizí iluze, které se přeměňují v zoufalství a depresi plynule přecházejí v pocit naprosté rezignace. Zde nastal ten moment, kdy se plyšový medvídek změnil ve vlka. V tu chvíli si uvědomíte: „Vždyť já ještě nemám ani maturitu!“ Maturita se náhle zdá jako ta nejmenší starost a abychom se cítili jako naprostí mimoni, a skutek byl dokonán, zjistíte, že když se tedy dostanete na univerzitu, mezi ty šťastně přijaté, budete si připadat jako v labyrintu, protože nebudete vědět, kde co hledat, ale hlavně co a jak. Nakonec se dostaví pocit deja vu, když zvládnete absolvovat na vysoké škole, zvládnete všechno. A hele! Náhle se vtírá pocit neporazitelnosti.
Třešničkou na dortu je debata po prezentaci, při níž je takové ticho, těžko říci, že kdyby nás viděl náš učitelský sbor, pomyslí si, že nás vyměnili. Pomoc přijde v podobě dotazů naší úžasné paní učitelky třídní, která nám hodí záchranné lano a zachraňuje situaci. Po ukončení debaty jsme vyzváni k zúčastnění se GIS day (geografické informační systémy). Zeměpis je přeci náš „oblíbený“ předmět, takže jako vzorní studenti se rozutečeme na všechny strany a nadšeně plníme úkoly. Náhle je naše návštěva u konce, prvotní dojem elegantně oblečeného plyšového medvídka už se dávno rozplynul. Sestoupíme z posledního schodu a najednou máme dojem, že jsme se vrátili zpět do našeho světa, světa, kde budoucnost je daleko.
Hanka
 |
 |
 |
 |
 |
 |
