OKTÁVA V LIBERCI – díl VII. – VĚCI DŮVĚRNÉ
Maturitní beseda
Čtvrteční beseda se týkala především maturitního plesu. Člověk by očekával klidné a přátelské klima. Opak byl však pravdou. Místnost se proměnila kvůli diskusi v bojiště a jediné, co chybělo, byl zvuk sirén hlásících poplach. Jedna strana hrdě prosazovala větší počet lístků. Druhá strana apelovala na čestnost a nechtěla žádný podvod. Ze zbytku účastníku nevypadlo nic, protože většina dřímala s kručícími břichy, která se nemohla dočkat čtvrteční večeře.
Jeden by řekl, že už máme rozum. No, i když už všichni překročili práh dospělosti, tak to tak občas nevypadá. Detaily naší besedy si ponechám raději pro sebe. Mé pocity během besedování byly asi takové, že jsem nevěřícně koukal ze strany na stranu, kroutil jsem a prakticky nechápal, co se řeší. Naše třídní diskuse samozřejmě pojednávala o maturitním plese a počtu lístků na osobu. Z tohoto setkání si odnáším snad jen to, že každý by si představoval minimálně třicet lístků na osobu, přičemž mně stačí jenom tři. Závěrem je snad už jen dobré dodat, že jsme všichni toto shromáždění přežili bez úhony (podotýkám z toho důvodu, že místy se už schylovalo k nelítostným pěstním soubojům).
Spolu naposled
Aniž by si to někdo z nás připouštěl nebo dokonce přímo uvědomoval, po osmi společně strávených letech v jedné třídě na jedné škole přišel poslední moment, kdy jsme spolu byli někde jako kolektiv. Jako kolektiv lidí, kteří svůj čas tráví za sebe pro druhé. A o to snad šlo. Jakkoliv by se na tato slova někdo ze třídy šklebil, jsem přesvědčen, že každý kousek z tohoto úmyslu v sobě měl. Snad nezáleželo na tom, jestli bychom spolu byli na Slovensku, v Praze, na Studánce, nebo jako v našem případě v Liberci. Snad nezáleželo na tom, jestli bychom chodili po městě nebo seděli v kavárně. Podstatou byly pro většinu z nás společné zážitky, za nimiž se možná schovávalo rozloučení.
Environmentální výuka neboli EVVO oktávy v Liberci. Byla to jedna z mála akcí, které se zúčastnila celá naše 34členná třída. Za těch 8 let, které jsme na škole strávili, jsme zažili spoustu věcí a v našem kolektivu se odehrálo mnoho změn. Někdy dobrých, jindy špatných. To vše k tomu však patří. Na co ale budeme všichni do jednoho vzpomínat v dobrém, jsou chvíle strávené mimo školní lavice a tak věřím, že pro mnohé z nás toto zdaleka nebyl výlet, kde bychom byli spolu naposled.
Dvě Lenky a dva Slavové
 |
