Osvětim? Zvláštní místo…
Musím přiznat, že se mi podruhé do Osvětimi nijak moc nechtělo. Je to opravdu zvláštní místo. Asi nenajdete ve svém okolí člověka, který by neznal název nejznámějšího koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Díky Cibulím a zájmu studentů jsme se nakonec s paní učitelkou Filipovou rozhodly, že projektový den zrealizujeme v Osvětimi. Nejsem si jistá, že na návštěvu takového místa se dá připravit. Přesto mám pocit, že díky projektovému vyučování, návštěvám Terezína, F. P. Kienovi a Cibulím jsme v rámci možností „připravení“ byli. Nikdo z nás nemůže Osvětim pochopit, a i když se můžeme dnes procházet po místech, o kterých se dovídáme z knížek a filmů, je to zvláštní pocit, jako by ani nebylo možné, že něčeho takového je člověk schopen… Z prací, ať už připravených před projektovým dnem, nebo z pracovních listů zpracovaných během cesty, nám často běhal mráz po zádech. Myslím, že z nich jsme se o nás a o Osvětimi dověděli nejvíc. (http://cibule.bgvprojekt.cz)
Je zvláštní, že při samotné prohlídce jsem si to celé nějak neuvědomovala. Samozřejmě, nebylo mi z toho nejlépe, ale když jsem si chtěla všechno představit, nějak to nešlo, a popravdě, moc jsem toho nelitovala. Čekala jsem, že to bude horší a byla jsem ráda, že mne to až tak nezasáhlo. Jenže pak následovala cesta domů a s ní i vyplňování pracovních listů, k čemuž jsem si potřebovala vybavit vědomosti nabrané při prohlídce. Čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím jsem z toho měla horší a horší pocit. Myslela jsem si ale, že až přijedu domů, všechno ze mě tak nějak spadne, ale mýlila jsem se. Nemohla jsem usnout, pořád jsem musela přemýšlet jen o jednom a tom samém... (K.Bulejková – tercie)
Z.Jirchářová, K.Filipová
 |
 |
