Rozměry se změnily, před Kristem a po Kristu, drahá země, drahý kraj.
Když jsem se probudil, bylo časné ráno. Pohlédl jsem vzhůru do modravě zeleného nebe s průzračným oparem mlhy: nad klidným oceánem zářila lehkým mlžným závojem Venuše, samotná, čistá. Někde nablízku jsem slyšel křik dětí. Posunul jsem se. Blahořečil jsem svému vzkříšení a uvědomil si, že mě děti zaházely ochrannou krustou písku a že jsem pod tím tlustým kabátem ležel bezpečně jako mumie. A tehdy jsem si do paměti vryl slova: pod chladným pískem snil jsem o smrti, však záhy ráno jsem se probudil a uzřel jitřenku v její zářné slávě.
To nebyl den posledního soudu – jen jitro. Jitro nádherné a čisté.
Požehnané VELIKONOCE!
Jiří Jakoubek, František Paulus, Jiří Čunát, učitelé, studenti… Biskupské gymnázium Varnsdorf
