BLBOSTĚ
Jsou to takové ty moc nepovedené vtípky: ještě se jednou vyspíme a bude výplata, pak se dvakrát nevyspíme a bude po výplatě, ještě třicetkrát do školy a budou prázdniny, ještě přežít ten pátek… Blbostě. Všeho kolem nás je jen omezený počet. Ještě se párkrát vyspíme, pak nám zahrají dvě tři skladby a příběh našeho života skončí. Život se nedělí na prázdniny a všední dny. Život je poskládaný z přítomných vteřin, to co se stalo už je v propadlišti času, to co nás čeká je vždy dost nejisté. Napříč tomu jak se všude nadává a v krabicích od bot jsou místo lahví milióny, to není v květnu 2012 ve střední Evropě tak zlé. Píšu to, protože to říkám a opakuji dost často. A opakuji to často ani ne tak proto, že by to bylo nějak zábavné spíš potřebné: „je nutné přestat pracovat deset minut před tím, než pocítíme první známky únavy“ a „na prázdniny má jít člověk odpočatý, aby si je pořádně užil, aby si je prožil“. Nevím kolikrát ještě jdeme do školy, není to podstatné. Ten čas teď před námi je nebezpečně třasklavý, je dobré uhradit dluhy mezi učiteli a žáky, je dobré stihnout co se stihnout dá ale nejdůležitější je nejančit a nerozdělovat to co je jedním jediným smysluplným celkem. Zeptejte se na to oktávy. Ještě půjdeme párkrát do školy, pak párkrát nepůjdeme a zase znovu. Nic víc nic míň. Můžeme tomu dát vnitřní smysl, můžeme se smát, dávají docela hezké divadelní kusy a tragédií jen pomálu. Hezké předprázdniny a hodně úspěchů u zkoušení.
J. Č.
