Mělo to být absurdní, to je jasné a absurdní je to šíleně.
Je to vlastně dvojka, tedy pokračování filmu „Už zase skáče přes kaluže“. Ale je v tom i Shakespeare a jeho král Lear. Má tam jít mimo té kaluže i o ten zakopávací kámen, kovovou lavičku co o ní vždycky bouchnou plechové dveře a pak o to vtipné spadnutí mopedu. Moc hezké jsou kostýmy a celé to trochu připomíná ruské divadlo a ještě víc ruský cirkus. Ta zpomalená houpačka co pak začne zrychlovat až se z mlčenlivé dcery stane milující Kordélie a pořád se opakujícící fráze jsou dvě protilehlé roviny snímku. Protože tohle opravdu není film. Houpačka je dobrá, fráze jsou Havlovské. A kdyby to nevymyslel, nenapsal a nerežíroval Havel, nikdy by tady nebylo tolik skvělých herců vedle psa (ale ten hrál fakt dobře) a nikdy by je nikdo nepřinutil k tomu aby hráli tak jak hráli. Absurdně. Celé je to v tak velkých intelektuálních výškách, že nemáte šanci říct nic negativního. Chtě nechtě, musíte si přečíst nápis na zdi, který tam pan režisér lupnul „Dost bylo Havla!“ Titulky jsou na začátku a upozornění na vypnutí mobilu na konci. To je švanda panečku. Navíc pan exprezident se po těch nebeských výšinách vynoří z hlubin což je okouzlující. Není to psina režírovat vlastní ženu, ale pokud budete mít v důchodu dost peněz, můžete si tuhle kratochvíli zkusit taky. Absurditu zvládnete, ale nebude kolem toho asiže takový humbuk. Na odcházení je nejlepší odchod z kina. Vidět byste to ale stejně měli, je to docela jiná podívaná a vyprávět o tomhle zfilmovaném divadelním kuse se moc nedá. Recenzi věnuji MUDr. TV!
