Studijní pobyt ve Velké Británii (podruhé)

Já a dalších devatenáct šťastlivců jsme dostali možnost jet na týden do Jižního Walesu. Po náročné cestě autobusem jsme dojeli do Calais, kde jsme nastoupili na trajekt. Už jen cesta touto obrovskou lodí byla pro mě velkým zážitkem. Východ Slunce, radost, ale zároveň i lehká nervozita, co všechno nás ještě čeká.

První oficiální den jsme odstartovali Londýnem. Prošli jsme, co se dalo, protože jeden den na celý Londýn je opravdu málo. Ale já jsem byla nadšená z Londýnského metra, které vás stejně jako jinde dopraví z bodu A do bodu B, ale zkrátka to pro mě byl velký zážitek.

Večer jsme se přesunuli do Walesu, přesněji do města Bridgend. Tam si nás vyzvedly naše rodiny, konkrétně pro mě a další 3 studentky přijel starší chlapík Dave, který nás odvezl do malého útulného domečku, kde už nás ve dveřích nedočkavě vyhlížela jeho manželka Pam. Ihned nás posadila ke stolu se třemi pizzami a mísou hranolek, i když bylo dávno deset hodin večer. Potom nám ukázala velmi luxusní dům a vše nám vysvětlila.

Každé ráno jsme se pak probouzeli k lahodné snídani a po ní nás Dave odvezl k autobusu. S tím jsme pak jeli do školy a na odpolední program například do Cardiffu, Bristolu nebo na krásnou pláž - Rhossili beach. Po celodenním programu jsme se nadšeně vraceli do našeho velšského domova. Protože Pam vždy navařila spoustu jídel, abychom toho prý ochutnali co nejvíc. A když už jsme nemohli pozřít ani sousto, přišel Dave s tím, jestli nechceme ještě dezertík. A i když jsme laskavě odmítli Pam zavelela, že máme prázdniny, a že si rozhodně dáme, protože si je musíme dostatečně užít. Po večeři jsme seděli dlouho u stolu a povídali si s nimi.

Poslední den jsme navštívili Lázeňské město Bath, kde nás čekali římské lázně, umělecká galerie a muzeum módy. A opět nás čekala cesta autobusem, pak trajekt, kde jsme utratili své poslední libry, a dlouhá nechtěná cesta domů. Ve zkratce bylo to super.

 

Tereza Svobodová