Týden
Jenže tenhle byl docela jiný než běžných sedm dní. No a popravdě i před ním a teď je ve škole docela veselo a živo. Což je dobře, ale bylo a je to docela náročné. Učitelům jsem se omluvil, za jejich práci navíc poděkoval, pro ostatní jen na vysvětlenou.
Pondělí: instalujeme výstavu fotografií Veroniky Kašparové, docela jsme si to užili, končíme ve 22.00
Úterý: start ve 4.00, připravuje se návštěva generálního vikáře, ono se spíš dopřipravuje a ladí, připravovalo se dlouho předtím, podepisuje se smlouva s EU na víc než milion korun pro příští rok, generální vikář se setká s učiteli, vedením školy, projde Světliny (a já mám radost), setká se se senátory, navštíví rodičovské centrum, vede jednání rady školské právnické osoby, otevírá výstavu, končíme ve 21.00
Středa: opět od čtyř, ve škole je ale docela klid, odpoledne výuka mimo školu, jednání o školce, pohodový den, konec v 19.00
Čtvrtek: ta čtvrtá už je docela nudná, od sedmi roráty, adventní zpěvy, moc hezký nápad paní učitelky Holubářové, po skončení odpoledního vyučování začíná opravdové tempeso, startuje čtyřiadvacetihodinovka stolního tenisu, od 19.00 je noční výuka, pak přespání ve škole, stále létají míčky po zelených stolech, ráno zpívání rorát (paní učitelka Loubková se asi pomátla, protože stihla vyhlášení nej sportovců na Konopišti a pak udeřila ve Varnsdorfu), začíná páteční škola a po ní den otevřených dveří, míčky stále ve vzduchu, na stole na zemi… končíme v 18.00, ale svět začne znovu existovat až v sobotu dopoledne.
Poděkování paní učitelce Holubářové, panu učiteli Dopitovi a mnoha dalším. Na tenhle týden nezapomene nikdo, kdo si ho okusil.
JČ
 |
 |
 |
 |
