Utíká to, utíká…
…no – je to opravdu tak… původně jsem si říkal, že nějaké povídání sepíši po posledním zvonění našich letošních oktavánů, ale „nafotil jsem, nestihl jsem“… blížily se maturity, tak si říkám: „Nic, vytvořím něco v předvečer maturit!“… ale zase to nějak nevyšlo… odmaturovali jsme (mimochodem – děkuji, biologové!), přišla příjemná radost, jenom sednout a napsat pár řádků… no, co si budeme povídat – najednou se ve sborovně objevily pokyny k ukončení školního roku – a je nejvyšší čas, konečně přenést své neuspořádané myšlenky do podoby písemné! Takže nezbývá, než si sednout, vybrat pár obrázků z archivu a psát…, i když se mi opravdu nechce věřit, že jsme ty skříně, učebny a kabinety nestěhovali včera! Jenže je časné ráno 17. června 2015, za chvíli se budeme zdravit s kvintány (nějak jste všichni vyrostli) a zastaví se další – sextáni, septimáni… někdo něco „okopčit“, někdo něco „vytisknout z netu“, jiný něco „probrat“, někdo podrbat Stenouška, někdo třeba pro klíče, někdo jenom tak… jenom oktaváni už se nezastaví – ti už mají jiné starosti a radosti… a za pár dní se rozloučíme i my ostatní a odejdeme na další gymnaziální prázdniny - někdo na první, jiný na poslední… a najednou tu bude další poslední zvonění a další maturity, a zase si mnozí řekneme: „Utíká to, utíká…“. Kdo nevěří, tak ať se podívá na pár mých obrázků – jestlipak poznáte, kdy jsem je pořídil?
Mgr. Vladimír Holeček
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
