Vysvědčení
Pět měsíců školní práce je za námi a ve čtvrtek rozdáme pololetní vysvědčení. Něco se povedlo, něco nepovedlo, někde jsme ruku na srdce zalajdačili, něco podcenili, něco nestihli, prostě normálka, tak jak to zpravidla ve školním životě bývá. Hlavně mladší studenti berou vysvědčení velmi vážně, protože i jejich rodiče by chtěli mít pochopitelně a jsou na to i z prvního stupně školy zvyklí, nadále premianty. Ono se totiž dobře říká: ,,Máme samé jedničky… nebo ,,máme vyznamenání.“ Je to důležité, samozřejmě, ale není to nejdůležitější! Rozumné je sebemenší úspěch pochválit a ostatní v klidu prodiskutovat, poradit se, jakou lepší strategii zvolit do druhého pololetí, nabídnout pomoc. Známka má orientační výpovědní hodnotu a téměř nikdy není naprosto přesná a tudíž absolutně spravedlivá. Zamysleme se, kolik vysvědčení jsme za svůj život dostali my – ve škole,v hudebce, na kroužcích. Já čtyřicet čtyři. Pokud bych se měla hodně trápit nad každým neúspěchem, tak bych se snad utrápila. A coby kantorka jsem už čtyřicetkrát vysvědčení předávala. Dívala jsem se do tváří radostných, spokojených i smutných či rozzlobených. Tak vám přeju, ať je letošní 31. leden pro vás dnem šťastným a úspěšným!
J.Petrová
