Vyučování potmě – projekt Světluška
Na chvíli jsme měli možnost okusit nemizící černotu před očima. Bylo nám umožněno zažít pocit, kdy se nemůžeme spolehnout na zrak. Do popředí tedy vstoupily ostatní smysly, které jenom z malé části dokázaly nahradit funkci zraku. Ta tma ve chvíli, kdy zmizí všechno světlo i barvy, nás nutí k zamyšlení nad tím, kolik krásy se nám dostává ve chvíli, kdy jsou naše oči čistě bez známky poškození či kalu temnoty.
Kamila, kvarta
Bylo moc hezké nekoukat vlastníma očima. Mohl jsem se soustředit na jiné smysly, na úplně jiné věci. Na to, na co jsem chtěl. Jen poslouchat hudbu, osahávat si předměty, dělat všechno tak nenormálně, nepřirozeně…ale také tak úžasně a krásně. Octl jsem se v jiném světě. V takovém pohodovém, kde se všechno dělá jinak.
Martin, kvarta
Byl to opravdu zvláštní pocit. Jako by člověk o jeden smysl přišel, ale přitom nalezl nový, dosud neznámý rozměr vnímání. Myslím však, že se naše pocity až tolik nepodobaly pocitům nevidomých lidí. Nikdy se nebudeme moci plně vcítit do jejich situace. I když jsme tuto hodinu prožili zcela bez používání zraku, stále jsme měli v podvědomí, že jednou skončí, zazvoní a budeme vidět opět jako dřív, ale nevidomý člověk nic takového nemá, žádné zvonění nepomůže.
Maruška, tercie
Jen co nám paní učitelka dopověděla o projektu, tak nám služba rozdala bílý papír a černou pásku na zavázání očí. Černou pásku jsme si uvázali na oči a na papír jsme začali kreslit. Byl to divný, ale zároveň vzrušující pocit. Když jsme domalovali, paní učitelka se ptala, jaký z toho máme pocit a že to máme napsat na papír. Dopsali jsme, domalovali jsme a odevzdali. Všichni měli dobrý pocit, že podpořili svou kresbou dobrou věc.
Petr, sekunda A
BGV
 |
 |
 |
 |
